Mistryně světa v duatlonu 2009 / 2009 World Duathlon Champion

Aktuality

WTS Hamburg (2016-07-16)

16. místo

Dnešní vyprávění začnu trochu ze široka. 12. července byla na slavnostním plénu oficálně schválena nominace ČR pro Olympijské hry v Rio de Janieru. Jsem ráda, že se mé jméno vyskytlo spolu s dalšími 105 závodníky na soupisce pro Rio a má nominace na Hry byla oficiálně potvrzena.V rámci kuriozit výpravy se v médiích vyskytlo, že jsem druhá nejlehčí účastnice výpravy po maratonkyni Evě Vrabcové Nývltové. Týden po Stockholmu bych již byla Evě asi větší konkurencí :).
Uplynulých 14 dní nebylo vůbec jednoduchých. Mé zdravotní obtíže přetrvávaly celý následující týden po závodě. Nebyla jsem schopna absolvovat tréninky, protože jsem dlouho nemohla přijímat kvalitní stravu a neměla tak potřebnou energii. Dokonce jsem v jednu chvíli zvažovala zrušit cestu do Hamburku. Závodní srdce však nakonec opět zvítězilo. Bitva o body je totiž neúprosná a velice by mě na konci roku mrzelo, kdybych právě kvůli absenci v tomto závodě vypadla z elitní desítky.
  závodní “drive” jsem přeci jen postrádala. Rozdíl mezi Stockholmem a Hamburkem byl obrovský. Před Stockholmem mně již ve čtvrtek “cukaly nohy” a nejraději bych již byla na trati. Oproti tomu v sobotu ráno jsem se v Hamburku probudila s pocitem, že bych nejraději celý den strávila v posteli. Bojovat proti světové špičce, když není člověk 100% fit, není nikdy jednoduché.
Plavecká část je v Hamburku specifická. Start a cíl nejsou na stejném místě, proto je první bójka zhruba o 100m blíže než obvykle. To s sebou přináší nadstandardní boxerskou vložku. Ta byla dnes hodně agresivní. I přes to jsem z vody vylézala na solidní pozici. Excelentním depem jsem se posunula ještě vpřed a na kolo skákala po boku hlavní favoritky Gwen Jorgensen. Bohužel i to bylo o cca. 5-10s pozdě. Marně jsme se snažily dojet vedoucí sedmi člennou skupinu. Naopak v následujícím okuhu nás pohltil obrovský balík, který čítal téměř veškeré startovní pole. Rychle jsem vyklidila pozice a stala se pasažérem, protože už na kole jsem cítila, že to dnes není ono. Na úzké technické trati bylo takové množtví lidí poměrně nebezpečné, zcela dezorganizované a ztráta na čelo rychle narůstala až na téměř cleou minutu. Když jsme se konečně dostaly na běh, oddychla jsem si, že jsem se vyhnula všem kolizím. Prvních cca. 500m jsem musela téměř vysprintovat, abych se dostala na čelo naší stíhací skupiny. Pak už to nepřestalo bolet :). Žádná lehkost z běhu, prostě zase jen běh na morál. Konečné 16. místo není zdaleka můj nejlepší výsledek, ale ani né ten nejhorší. Po uplynulých dvou týdnech ho musím přijmout s pokorou. Bojovala jsem až do cíle a v závodě, kdy bylo 20 závodnic naskládaných v cíli v jedné minutě, to mohlo dopadnout i mnohem hůř. V tomhle je sprint neúprosný.

hamburg

WTS Stockholm (2016-07-03)

9. místo

Ani jsem netušila, že po tolika letech na závodním okruhu mě během pár měsíců může potkat tolik nových zážitků. Jelikož jsou veškeré mé reportáže velice upřímné, nebudu ani v této skrývat nemilosrdnou realitu. Následující řádky proto nedoporučuji číst slabším povahám, ani jako oddechové čtení před obědem nebo ke kafíčku.
Vrcholový sport, to není jen bouchání šampaňského na stupních vítězů, vrcholový sport je velice krutý a nemá slitování.
Po ME v Lisabonu jsem konečně doléčila veškeré potíže se zády a před odletem na trénikový kemp jsem tak byla plně připravená na těžký trénink v horách. Po necelých třech týdnech v nadmořské výšce jsem se cítila velice dobře a do Stockholmu se těšila. Boj o TOP 10 byl opět tu.
Zhruba 15 minut před startem, když jsme již byly připraveny k nástupu na ponton, jsem se dostala do prekérní situace, kdy jsem ucítila nutkavý pocit požít toaletu. Bohužel, když máte na sobě neoprén a závodní dres není to úplně lehce proveditelné. V dané chvíli s tím již nešlo nic dělat, tak jsem si říkala, že to v zápalu boje přejde, jako již tolikrát, kdy to byla pouze otázka nervozity. Start jsem neměla idální, voda byla robouřená, takže jsem se v balíku vůbec neorientovala. Při přeběhu do druhého kola se však vedle mne objevila taková jména jako Vicky Holland a Helen Jenkins, takže jsem se uklidnila, že zas tak špatně neplavu. První depo jsem zvládla opět excelentně a vyjížděla na čele naší stíhací skupiny. Vpředu hned od úvodních metrů nasadila vražedné tempo pozdější vítězka Flora Duffy. Za ní byla trojice skvělých plavkyň, které jsme však brzo dojely. Po dlouhé době se mi jelo na kole výborně, technická trať mně seděla. Druhé depo opět na jedničku a na běhu jsem se pohodlně usadila ve vedoucí skupině. Pohodlí bohužel netrvalo moc dlouho. Již na druhém kilometru začala má střeva pracovat na plné obrátky a nastolila jsem “běh se zátěží”. V tomto stavu jsem nebyla schopná akceptovat tempo vedoucí skupiny. Za celou kariéru se mi nic podobného nestalo. Na tréninku si člověk zastaví, odlehčí a směle pokračuje dál. Co ale dělat v závodě, který se odehrává v jedné z největších evropských metropolí a kde na trati ohraničené bariérami není úniku? Pohltil mě pocit naprostého zoufalství. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat, takže mi nezbývalo než běžet dál :). Upřímně se přiznám, že pokud bych neběžela v první skupině, ze závodu bych ihned odstoupila. Největší boj tak opět začal sama se sebou. Se svým tělem, ale i se svou myslí. Cítila jsem se hrozně nejen fyzicky, ale také jsem byla hrozně zahanbená. Dlouho jsem běžela osamoceně na sedmém místě. V posledním okruhu mě doběhly dvě soupeřky, kterým jsem bohužel podlehla ve finiši. Skončila jsem v TOP 10, ale dobře věděla, že v ideálním případě jsem měla mnohem navíc, takže výsledné pocity byly dosti smíšené.
Po doběhu mé problémy bohužel ještě neskončily a já prožila jednu z nejhorších nocí v životě. Ještě, že se mnou i tentokrát byl můj trenér Jiří Seidl a ochotně ještě ve 22:30 obíhal Stockholm a hledal non stop lékárnu. Když jsem následujích 24h nemohla nic pozřít a vylučovala již pouze krev, znervóznělo to už i mě samotnou. Příznaky ukazují nejpravděpodobněji na otravu jídlem. Kvalita vody také nebyla valné úrovně, ale penne all pollo si příště před závodem asi také už nedám.

stockholm

ETU European Championships Lisbon (2016-05-29)

4. místo

Po roce si opět vezu brambory z mistrovství Evropy. Stejný výsledek, průběh závodu byl však úplně jiný než v loňském roce.
V první řadě patří obrovský dík mému trenérovi J. Seidlovi, který se postaral o bezproblémový závod. Cestou na start jsem píchla přední kolo. Díky trenérově práci a připravenosti jsem se nemusela vůbec o nic starat a mohla dokončit rozcvičení přesně podle plánu, zatímco on se postaral nápravu kola. 
Od začátku jsem se pohybovala na čele závodu. Z vody jsem lezla na pátém místě se ztrátou 8s na vedoucí výbornou plavkyni a cyklistku Lucy Hall. Z prvního depa jsem již vyjížděl druhá, ale Lucy si hlídala svou pozici na čele. Za ní se brzo zformovala skupina, kde hrály prim další britské závodnice. Za celou svou kariéru, a že není zrovna krátká, jsem neviděla tak excelentně týmově odjetý závod. Britky si s námi hrály jako kočka s myší, svou nejlepší běžkyni nechaly dojet vedoucí Lucy a nám prakticky znemožnily jakoukoli smysluplnou spolupráci. Hlavně v druhé části začala naše ztráta hodně narůsta, což mělo za následek, že jsme byly v předposledním okruhu sjety skupinou slabých plavkyň, ale o to lepších běžkyň. Já jsem z druhého depa opět vyrazila na čele. Brzo jsem utvořila tříčlennou skupinku s budoucími medailistkami Yelistratovou a Kovacs a jaly jsme se stíhat uprchlé Britky. Náskok z cyklistické části se ukázal klíčový pro vítěznou Indii Lee a bylo jasné, že jedna z naší stíhací skupinky zůstane bez medaile. Jak píšu o pár řádků výše, Černý Petr zbyl tentokrát na mě. Na posledním kilometru jsem již nebyla schopná zachytit nástup Maďarky a doběhla jsem na čtvrtém místě.
Nyní mě čeká krátká závodní odmlka, abych dohnala tréninkové manko z uplynulých dvou měsíců. Kvůli ME jsem bohužel musela vynechat závody světové série WTS Yokohama a WTS Leeds, takže se budu ze své výchozí 4. příčky (po WTS Cape Town) propadat světovým žebříčkem. Škoda, že se ME nekonalo v lepším termínu, neboť jsem kvůli němu ztratila důležité tréninkové období pro OH a zároveň důležité body v seriálu mistrovství světa, který má přeci jen mnohem větší váhu než kontinentální mistrovství.

lisbon

SP Cagliari (2016-05-08)

6. místo

cagliary

WTS Cape Town (2016-04-26)

15. místo

Po zhruba deseti dnech v ČR jsem se těšila do Afriky především na jednu věc. A tou bylo slunce.
A taky teplo. Krátký pobyt doma nebyl z hlediska přípravy vůbec ideální. Po příletu do Kapského města jsem byla nemile překvapena, že závodní trať zkrápí déšť a dominanta města Stolová hora se ukývá v hustých mracích. Naštěstí do závodu zbývaly tři dny a na samotný závod se nám vyčasilo. Plavání bylo oproti původním dvěma ročníkům přesunuto více do přístavu a teplota vody o téměř 3C teplejší, což bylo milé zjištění. Nicméně raději jsem se rozhodla nehrát si na hrdinku a rozplavání vynechala. 15C je 15C a rudé tváře soupeřek mě ujistily, že jsem udělala dobře. Na sluníčku jsem se po půl hodině v neoprénu zahřála až až :). Plavecká část se mi povedla excelentně. Dobře jsem odstartovala, vyhnula se všem bitkám a k překvapení včech, kteří o triatlonu něco vědí, jsem vylézala na 4.místě. Bohužel, jak už to bývá, když se mně povede plavání, sjelo se v cyklistické části v podstatě celé startovní pole a přišla běžecká “jatka”. Z depa jsem vybíhala na třetím místě a usadila se ve vedoucí šestici. Tím však pozitivum dnešního závodu skončílo. Na běhu jsem neměla vůbec svůj den a závěrečných 5km jsem si protrpěla. Propadala jsem se startovním polem až na konečné 15.místo. I když jsem samozřejmě zklamaná, že jsem neudržela pozici minimálně v TOP 10, musím celkově hodnotit celý závod pozitivně. Průběžné 4. místo v hodnocení WTS je spíš z říše snů a nepředpokládám, že by se mi ho podařilo do konce roku udržet.

capetown

WTS Gold Coast (2016-04-11)

8. místo

Tréninkové podmínky v Austrálii byly téměř ideální a za uplynulý měsíc v Noose jsem zvládla pořádný kus práce, takže jsem do závodu na Gold Coastu mohla jít s klidným svědomím. Plavání proběhlo bez výraznějších problémů a já opouštěla vodu na konci prvního balíku. Jakmile jsme skočily na kolo, začalo peklo. Technická trať nedovolila na chvíli polevit a tempo bylo od začátku vysoké. “Vlála” jsem na konci první skupiny jako na gumě, až jsem dovlála :). Z první skupiny jsem odpadla a byla na sebe hodně naštvaná. Obkroužila jsem si kolečko (8km) sama, než mě dojela další skupina. Moje motivace a nálada byla rázem na bodu mrazu.V poklidu jsem tedy absolvovala zbytek cyklistické části a o nějakém super výsledku už vůbec neuvažovala. Běželo se mně překvapivě dobře a lehce a postupně jsem se prokousávala startovním polem neustále dopředu. V samotném finiši jsem ještě dokázala urvat jednu příčku a skončila osmá. Každé umístění v TOP 10 se počítá a já musím být spokojená, přestože se závod ve všech ohledech nevyvíjel zcela podle mých představ. Nakonec není důležité,
jak jsem se na tu příčku dostala, ale že jsem se tam vůbec dostala :).
Posun na průběžné 7. místo v celkovém hodnocení světové série WTS je příjemný bous.

goldcoast

SP Mooloolaba (2016-03-13)

17. místo

Rány z Abu Dhabi se ještě nestihly ani zahojit a už jsem stála znovu na startovní čáře. Tentokrát u protinožců v Mooloolabě. Ikonický závod s dlouholetou tradicí je triatlonem v ryzí podobě. Letos jsme si “beach start” užily dosyta. Kely Slater by byl za takové vlny rád.

Můj start byl opravdu žalostný. Ještě než jsme smočily nohy v oceánu, zaujala jsem pozici v druhé řadě. První vlna. Klopýtám a poroučím se k zemi. Pokouším se o několik delfínových skoků. Kouknu doprava. Nic. Kouknu doleva. Nic. Asi budu muset trochu zabrat. Vůbec se pro jednou nemlátím, protože celé startovní pole je přede mnou. Ona to zas taková výhoda nebude. Naštěstí je teď moje plavecká forma solidní a brzy si buduju pozici v hlavním poli.

Plavání definitivně rozhodlo dnešní závod. První skupině, která měla cca. 10s náskok, se podařilo chytit perfektní vlnu a najednou z toho bylo přes 30s. Kolo proběhlo v poklidu, do stíhání uprchlic se tradičně nikdo nehnal a naše ztráta ještě narostla. Podium z toho tentokrát nebude. Uvidíme, co se dá dělat s TOP 10. Balík byl opět velice nervózní a já odpočítávala okruhy bez karambolu. Vystřelila jsem první z depa, dostala se do dobrého rytmu a brzy se schovala v čelní skupince rychlých běžkyň ze svého balíku. První občerstvovačka. Osudný moment. Ležím na zemi. Přes mě běží téméř celá skupina. Má motivace klesá k bodu mrazu. Po závodě se mi omlouvá mladá Estonka, že mi podtrhla nohu. Málo platné. Po pádu se běžecká trať mírně zvedala do kopce a bylo pro mě velmi obtížné dostat se zpět do tempa a také jsem ztratila kontakt s čelem. Už je tu zase, jen boj s vlastním já. Se 17. místem nejsem rozhodně spokojená.

Již tento týden jsem se zabydlela o něco severněji od Mooloolaby, v proslulém městě Noosa, které je mekkou místních triatlonistů. Zde strávím nadcházející měsíc přípravou na druhý závod seriálu WTS na "Zlatém pobřeží" Gold Coast.

mooloolaba

WTS Abu Dhabi (2016-03-06)

14. místo

První letošní závod je za mnou. Po viróze na přelomu ledna a února bylo poměrně obtížné vrátit se do zaběhnutého tréninkového rytmu. Před úvodním závodem jsem tak neměla žádná velká očekávaní
a samotný vývoj závodu mě příjemně překvapil.

Některé TOP závodnice s jistou letenkou do Ria sice tento závod vynechávaly, to však rozhodně nesnižovalo kvalitu startovního pole. Spousta lidí se snaží “honit” olympijské body na poslední chvíli, silné velmoci mají své interní kvalifikace, takže je každý ze současných závodů velice nabitý.

Plavecké bitky jsem přes zimu opravdu nepostrádala. Tentokrát jsem se s melou obstojně vypořádala a z vody vylézala zhruba 30s za první závodnicí po boku velmi silných závodnic (Stimpson, Norden). Během prvního okruhu jsme smazaly ztrátu na čelo a utvořily vedoucí cca. 25ti člennou skupinu. Ve více lidech však začala spolupráce váznout a zezadu nás dotahoval silný balík, kterému vévodila olympijská vítězka z Londýna Nicola Spirig. V předposledním cyklistickém okruhu se to bohužel podařilo. Rázem nás na čele bylo přes 40 a technická trať začala být hodně nervózní. Snažila jsem se neustále držet v popředí balíku. Ani to však nepomohlo. Cca. 500m před depem jsem uslyšela křik
a skřípění brzd a v tu chvíli mě někdo ze zadu také sestřelil. Když jsem vymotala sebe i kolo z hromady dalších, zjistila jsem, že mám spadlý řetěz. Do depa už to bylo opravdu kousek a přestože jsem dopadla na hlavu a hořela mně levá tvář, ruce a hlavně nohy jsem měla obě dvě, takže jsem se rozhodla pokračovat. Bohužel můj skvěle rozjetý závod tím v podstatě skončil. Najednou jsem nabrala přes 40s ztráty a vyrážela do běžecké části skoro poslední z naší skupiny. Nemusím asi říkat, že v tu chvíli byla moje motivace na bodě mrazu. Místo reálného boje o TOP 5 jsem měla před sebou jen dlouhých 10km. Postupně jsem se propracovávala dopředu a v cíli z toho bylo nakonec 14. místo. Jedná se o solidní začátek sezóny, ale vzhledem k vývoji závodu to pro mě znamená také veliké zklamání. Alespoň jsem se však utvrdila, že můj trénink směřuje správným směrem. Příště tedy znovu a lépe! A bez karamobolů! Kolo i já jsme utrpěly naštěstí pouze povrchová zranění. Než vyléčím šrámy a podlitiny v obličeji, připomínající oběť domácího násilí, budu muset na nějaký čas zapomenout na kariéru modelky :)

abudhabi

Tréninkový kemp Fuerteventura (2016-01-19)


Posezónní volno bylo nabité jako vždy a uteklo hrozně rychle. V olympijském žebříčku přezimuju na 9. místě, takže se můžu v klidu bez nějakého stresu připravovat na novou sezónu s tím, že účast na lympijských hrách v Riu mám v podstatě jistou. Jelikož se s největší pravděpodobností bude jednat o mou poslední účast na OH a ráda bych vylepšila své umístění z Londýna 2012 (15. místo), rozhodla jsem se letos strávit v teple i vánoční svátky a věnovat je kvalitní přípravě. Na začátku prosince jsem odletěla na ostrov Fuerteventura do triatlonisty oblíbeného rezortu Las Playitas, kde se mimo jiné připravuje i několikanásobný mistr světa Javier Gomez, nebo stříbrná medailistka z Londýna Lisa Norden, ale i nejlepší specialisté na dlouhé tratě, např. Sebastian Kienle. Já jsem se připojila ke své mezinárodní skupině, která doznala menších změn a nabrala nové posily. Prosinec se odehrával v objemovém duchu. V lednu již začíná jít do tuhého a na řadu přichází tempové tréninky, kde se buduje hlavní základ pro nadcházející sezónu, která bude opět velice dlouhá a nesmírně náročná. První závod mě čeká již úvodní březnový víkend v Abu Dhabi, prvním vrcholem bude Mistrovství Evropy v Lisabonu na konci května, 20. srpna nastane den D na proslulé Copacabaně a v polovině září mě čeká ještě finále světové série v mexickém Cozumelu.

Děkuji vám všem za podporu!

fuerteventura

ITU Triathlon World Cup Alanya (2015-10-18)

8. místo

Po závodě v Chicagu jsem konečně dorazila domů do Čech. Čekal mě necelý měsíc převážně udržovacího tréninku před závěrečným závodem v Turecku. Brzy se však ukázalo, že tělu se už moc nechce absolvovat vysokou zátěž. Krevní testy prokázaly zánět ledvin, který byl s největší pravděpodobností způsoben při velmi chladném závodě v Edmontonu. Závod v Alanyi jsem však zrušit nechtěla, protože vše již bylo zařízené a pro mě to byl v podstatě závod za odměnu. Ne všude se můžu těšit z pětihvězdičkového hotelu placeného pořadateli a letenky v business class. Trénink jsem tedy přizpůsobila nižší zátěži, nicméně jsem stále byla připravená bojovat o nejvyšší příčky. Až do úterý před závodem, kdy jsem chytla střevní virózu. Bohužel jsem se jí nezbavila až do pátku. Závěrečných pár dní o suchém pečivu a banánech vůbec ideálních nebylo a já věděla, že závod bude velmi těžký, protože jsem ztratila moc energie. Plavání bylo dost za mým standardem, ale v tomto případě s přehledem stačilo na hlavní skupinu. Na kole se brzy utvořil jeden velký balík čítající téměř čtyřicet závodnic, tempo se podobalo spíše nedělní vyjížďce a bylo jasné, že se bude rozhodovat až na běhu. Po nemoci jsem bohužel musela vzdát boj o podium. Ten byl za současné situace nereálný. Až do posledního okruhu jsem běžela na 5. místě, ale ve velkém horku a vyčerpání jsem ho nedokázala udržet a v posledních 2 km se propadla na 8. příčku. Sezóna je tedy u konce! Nelituji, že jsem do Turecka odcestovala, přestože konečný výsledek neodpovídal mým ambicím. Někdy je však i samotné protnutí cílové pásky malým vítězstvím.

alanya