Mistryně světa v duatlonu 2009 / 2009 World Duathlon Champion

Aktuality

Sportovní diplomacie (2018-11-27)


Vzdělání pro mě mělo vždy velký význam. Nikdy bych nesportovala, aniž bych dokončila studium na vysoké škole. Pravda, v posledních letech, po dokončení magisterského titulu na PřF UK jsem v této oblasti trochu hibernovala. Minulý rok jsem si vše vynahradila a vrátila se do školních lavic. Bylo mi ctí absolvovat roční studijní program Sportovní diplomacie pod záštitou ČOV a VŠE. Studium mi rozšířilo obzory v mnoha oblastech, ať už šlo např. o marketing či právo. Jednou z podmínek dokončení studia byla i studijní cesta. Tímto bych ráda poděkovala Janě Janotové, že mi umožnila návštěvu EOC EU a Evropského parlamentu v Bruselu. Vyvrcholením celého roku byla objahoba semestrální práce. Bohužel jsem se kvůli účasti na závodech SP nemohla zúčastnit obhajoby s většinou svých kolegů. ČOV i VŠE mi celé studium vycházely vstříc a nakonec jsem i já spolu s posledními dvěma kolegy mohla studium úspěšně zakončit. Věřím, že nabité poznatky brzy zůročím i v praxi.

sportdipl1

sportdipl2
 

Královna českého triatlonu 2018 (2018-11-04)

kralovna
 

SP Salinas (2018-10-24)

10. místo

Když už jsem absolvovala cestu za oceán, rozhodla jsem se SP v Sarasotě spojit se závodem SP
v Ekvádoru, který se konal hned následující týden. Oba dva závody pro mě byly v podstatě bonus. Momentálně si můžu užívat luxusu, netlačí mě žádný boj o body do olympijského žebříčku, ve kterém jsem se dostala až do první desítky.
Nakonec se to neukázalo, jako úplně dobrá volba. Samotné místo i organizace závodu na mě hned po příjezdu udělaly velice špatný dojem. I to přispělo ke špatné regeneraci. Celý týden jsem se cítila jak zpráskaný pes a do závodu se mi ani nechtělo, což je vždy velice špatné znamení. Ani teplo a sluníčko, na které jsem se těšila, nezavládlo. K tomu všemu jsem ještě místní stravu musela v předzávodní dny doplňovat o imodium.
Katastrofické plavání začalo už beach startem, kde jsem hned ztratila výhodnou pozici a dostala se do mlýna více než šedesáti holek. Tentokrát to zase nebylo ani o plavání, jako o přežití. Pozice z vody na konci startovního pole, to tu už dlouho nebylo. Trvalo nám poměrně dlouhou dobu, než jsme stáhly ztrátu na čelo závodu. V posledním okruhu jsem si vybudovala skvělou pozici pro nájezd do depa. Naneštěstí tomu bylo moc brzy a v posledním kilometru mě část startovního pole parádně zavřela. Hned na začátku běhu jsem se opět propracovala na čelo závodu. Přestože se neběželo nějak rychle, mé tělo dnes prostě nedokázalo dané tempo akceptovat a z vedoucí pětice jsem na začátku druhého okruhu odpadla. Po celý závod jsem se cítila, jako když na dálnici jedu na trojku a nemohla jsem přeřadit na vyšší rychlost. Chyběla energie i motivace. Poslední, co se mi chtělo, bylo opět sprintovat do cíle. V mém podání to tentokrát byla spíše parodie na sprint, kde jsem ztratila, co se na poslední chvíli dalo. ‘'You win some, you lose some.’'
Když to vezmu z lepší stránky, dostat se v den, kdy se cítíte totálně pod psa, z téměř beznadějné pozice na konci startovního pole po plavecké části do Top 10, to není zas tak špatný výsledek. Ale mám na lepší. Stačilo jen předvést normální výkon v běhu a mohlo to ještě jednou cinknout. I to je sport, tam není nikdy nic předem dané. A už vůbec nezáleží na tom, s jakým startovním číslem nastupujete. Každý na startovní čáře má stejnou šanci.
Teď je čas pořádně si oddechnout a dostat se zase zdravotně do pořádku. Sezóna byla opět velice dlouhá. Něco se povedlo, něco méně. Byl to zase nezapomenutelný rok.

Salinas
 

SP Sarasota-Bradenton (2018-10-18)

3. místo

Na Floridě nás přivítal hurikán Michael. Jeho epicentrum bylo naštěstí poměrně daleko, bouřky a déšť s sebou však přinesl až sem. Přestože se počasí před závodem umoudřilo, kvalita vody nedosahovalo předepsaných norem a závod se místo sprint triatlonu odehrával na distancích hybridního sprint duatlonu. Hybridního z toho důvodu, že v duatlonu je první běh vždy delší. Tady však nahrazoval plaveckou část, proto nás na úvod čekaly pouze 2,5km. Na tak krátké vzdálenosti je prakticky nemožné, aby se startovní pole výrazně roztrhalo. Celý závod byl proto velice taktický. Nejdůležitější bylo si hlídat pozici. Jen opravdu vyjímečně jsem se ocitla mimo první pětku. Ještě do posledního kilometru nás vbíhalo dvanáct. Teprve zde se začalo opravdu závodit. Jsem moc ráda, že se mi v obrovsky vyrovnaném závodě podařilo v závěrečném sprintu urdžet medilovou pozici. První čtyři závodnice od sebe dělila pouhá vteřina.

Sarasota-Bradenton
 
Sarasota-Bradenton
 

SP Weihai (2018-09-23)

6. místo

Extrémě náročná trať v Číně opět nedovolovala žádné zaváhání, ani slabosti. Po týdnu na antibiotikách jsem vůbec nevěděla, co od sebe mohu očekávat a jen doufala, že závod nezhorší můj zdravotní stav. Plavecká část tentokrát startovní pole moc nerozdělila. Záhy se o to však postaralo hned první těžké stoupání. Na čele vykrystalizovala šesti členná skupina. Ta si výbornou spoluprací dovezla do druhého depa náskok přes dvě minuty. Druhým nejrychlejším během jsem se probojovala na 6. místo. Člověk chce vždycky víc. Na druhou stranu jsem však velice ráda, že ucho přežilo závodní zátěž bez dalších komplikací.

weihai
 

WTS Gold Coast Grand Final (2018-09-17)

26. místo

Popravdě, pro prasklý ušní bubínek a antibiotika jsem přes půl světa neletěla. Silný vítr, který závod provázel, udělal z plavecké části boj o přežití. Člověk se ve velkých vlnách nemohl vůbec orientovat. V druhém plaveckém okruhu jsem dostala ránu přímo přes pravé ucho. Ihned mě v něm začalo zvonit a rozbolela mě hlava. Při náskoku na kolo jsem měla problémy s rovnováhou a v rozhodujícím momentu jsem kvůli tomu nebyla schopná vybojovat pozici v první skupině. Prvotní obtíže se během závodu zlepšily, nicméně samotný závod se už odehrával úplně jinde. Solidním během jsem se posunula na konečné 26. místo, které bylo daleko za očekáváním a bohužel nestačilo ani na udržení TOP 20 v celkovém pořadí seriálu WTS. Jediným pozitivem bylo, že jsem na závodě nebyla sama a trenér Jiří Seidl se mnou kromě veškeré přípravy strávil následně i dlouhé čekání na místní pohotovosti.

goldcoast

SP Karlovy Vary (2018-09-03)

1. místo

karlovy vary

ME Glasgow (2018-08-11)

6. místo

Upřímně řečeno se mi vůbec do letošního mistrovství Evropy nechtělo. Týden po Edmontonu byl hrozný a ještě v neděli jsem váhala, zda mám do Skotska vůbec cestovat. Můj zdravotní stav měl do idálu hodně daleko. Opět se ale prokázala má bojovná duše a nasedla jsem do letadla. Nakonec se i na mě usmálo štěstí, když po dvou sychravých dnech vysvitlo v den závodu sluníčko. Z vody jsem vylézala v silné čelní skupině za dvojicí odskočených soupeřek. Bohužel i zde poznamenal úvodní cyklistické kilometry pád, který měl, troufám si říct, rozhodující vliv na celý zbytek závodu. Na zemi skončila řada spolu favoritek, odpoutala se Nicola Spirig a stíhací skupina ztratila hnací motor. Spirig se sólo jizdou připojila k vedoucí dvojici, vytvořily si obrovský náskok a bylo téměř jasné, že si rozdělí všechny medaile. Naše skupina na těžké kopcovité trati vůbec nespolupracovala, takže nás ještě dojela skupina následující. Od začátku jsem běžela ve třičlenné skupince bojující o 4.-6. místo.  Byla jsem ráda, že jsem si běžeckou část předem neprohlédla. Mohla bych z ní mít divoké sny :). Nebyla to žádná klasická placka, na jaké jsme běžně zvyklé. V posledním okruhu se v kopci odpoutala Němka a bylo jasné, že po třetí v řadě budu na evropském šampionátu spurtovat s Belgičankou Claire Michel. Na sprint jsem si věřila. Bohužel jsem v úplném závěru dostala křeč do levého stehna a musela se spokojit s 6. místem. Za daných okolností to byl velmi slušný výsledek. Veliký dík patří trenérovi Jiřímu Seidlovi. Bez jeho pomoci bych se na start vůbec nemohla postavit.

glasgow

WTS Edmonton (2018-07-30)

24. místo

Zdraví je ošemetná věc. Po Hamburku jsem byla plná síly a motivace do další práce a těšila se na kopcovitou trať v Edmontonu. Dlouhá cesta si naneštěstí vybrala svou daň. Dva dny mně nepřetržitě teklo z nosu. Myslela jsem si, že bude do závodu vše v pořádku, ale mýlila jsem se. Už na plavání jsem cítila, že to není ono. V druhé polovině jsem už byla hodně kyselá. Vylézala jsem z vody sice v hlavním poli, ale první balík mi bohužel zase frnknul před nosem. Když se mi tentokrát podařilo skvěle naskočit do zpropadených treter, vybourala se přede mnou hned v první zatáčce novozélandská závodnice. Jen díky extra pohotové reakci jsem nespadla také. Musela jsem však vycvaknout, ztratila momentum rozjezdu a dala vale prvnímu balíku. Na těžké trati bylo obzvlášť cítit, že tělo není 100% v pořádku a závod mi vůbec nechutnal. Z cíle jsem se odebrala rovnou do lékařského stanu.

edmonton

WTS Hamburg (2018-07-20)

27. místo

Uplynulé tři týdny jsem strávila na vysokohorském soustředění ve francouzských Pyrenejích. Trénink byl pro mě spíše rekonvalescenční, snažila jsem se dát do kupy po zdravotních problémech a znovu nabít trochu síly a oprášit objemy. Do Hamburku jsem nejela s žádnými přehnanými ambicemi. Cítila jsem, že opravdové tréninky chybí a minimálně dva týdny práce by se mi ještě hodily.

Skvěle rozjetý závod, kdy jsem z vody vylézala s vedoucí ženou seriálu mistrovství světa, záhy zhatila fatální chyba. Ne nadarmo se říká, že depa jsou čtvrtou disciplínou triatlonu. Startovala jsem poprvé v nových cyklistických tretrách a nepodařilo se mi do nich naskočit. Ani na podruhé, ani na potřetí. Téměř všechny závodnice už stačily proběhnout okolo mě a samozřejmě jsem ještě znervózněla. Chybělo málo a musela jsem se dokonce vymotávat z bariér. Když se mi konečně podařilo nazout a nasednout, odehrával se už závod jinde. S výsledkem samozřejmě spokojená být nemohu. Pozitivní je, že jsem se konečně zase po dlouhé době cítila zdravá, předvedla jedno z nejlepších plavání a i běh byl přes značný výpadek srovnatelný s nejlepšími.

hamburg