Mistryně světa v duatlonu 2009 / 2009 World Duathlon Champion

Aktuality

SP Huelva (2017-09-25)

1. místo

Existuje několik důvodů, proč ráda závodím ve Španělsku. Teplo je samozřejmě jedna věc. Španělé triatlon milují a na závodech je vždy senzační atmosféra. Jaký jiný národ se může chlubit téměř kontinuální dodávkou mistrů světa? Ivan Raňa, Javier Gomez, Mario Mola. Na WTS podiích občas “vypomůže” i Alarza či Hernandéz. Co by za to jakýkoli jiný národ dal? (Možná s výjimkou Britů) A v neposlední řadě, Španělé nikdy nešetří na oficiálních hotelech :). Pro TOP 5 musí organizátoři vždy zajistit zdarma ubytování. Jsem velice ráda, že díky svým výsledkům jsem v posledních pěti letech mohla tohoto privilegia vždy využít. Tentokrát bylo ubytování zajištěno v resortu světoznámého hotelového řetězce Barceló na pláži v městečku Punta Umbría, kde probíhala plavecká část závodu. Prostě závod za odměnu :). Jen se člověk musí předem srovnat s jižanskou povahou, “take it easy and relax”. Nějak to dopadne :). V podstatě heslo vhodné i pro samotný závod. Start jsem však v heslu “easy” pojala až moc :). Ale tak alespoň jsem ho stihla :) Startovaly jsme skoro za svítání a rozcvičování probíhalo ještě za tmy. S klasickým beach startem se již na závodech setkáváme spíše minimálně, což byl v mém případě kámen úrazu. Po prvním plaveckém okruhu jsem byla mnohem více vzadu, než bych chtěla. Místo paniky jsem musela přehodit do operačního módu “relax”, zabrat na maximum a prodrat se do kontaktu s první skupinou. Jako již tolikrát tuto sezónu byly klíčové první cyklistické kilometry. Tentokrát jsem si svou šanci nenechala vzít. Při dlouhém 20km nájezdu do města se zformovala 14ti členná vedoucí skupina, která běhěm čtyř technických 5km okruhů ve městě vinou několika pádů prořídla. Největší favoritky, včetně mě, si však svá místa pečlivě střežily. Očekávala jsem, že se na běhu utvoří zhruba pěti členná skupina. K mému velkému překvapení jsem však od začátku běžela sama. A jak podotkl Peter Sagan po zcela výjimečném zisku třetího titulu mistra světa v řadě tentýž den: “My strategy for today? I didn’t have a strategy.” Prostě to napálit a vydržet :). I když držet to 10km je docela dlouhá štreka :) Jsem samozřejmě hrozně moc ráda, že se mi podruhé v kariéře podařilo ovládnout závod světového poháru. Děkuju všem za podporu!

Jako vždy však není vše jen zářivé. Závod měl z mého pohledu i hodně velkou černou kaňku. Během probíhající pozávodní dopingové kontroly jsem měla kolo uloženo v oficální uzavřené zóně pouze pro akreditované osoby a závodníky. Po mém návrat bohužel již bez cyklocomputeru Garmin. Je velice smutné, že ani v takovýchto situacích se lidi nestydí krást.

huelva

WTS Rotterdam Grand Final (2017-09-19)

22. místo

Počasí v Rotterdamu bohužel dostálo své dlouhodobé předpovědi a trať finálového závodu mistrovství světa v den závodu od rána zkrápěl déšť. Samotný déšť by zas takový problém nebyl, ale teplota vzduchu se pohybovala okolo 12C, voda měla 16C. Ano, podmínky sice pro všechny stejné, ne však docela. Jako jsem měla já se svou subtilní postavou velikou výhodu loni v mexickém Cozumelu, kde teploty dosahovaly 35C, měly letos obrovskou výhodu robustnější závodnice. Před závodem jsem se snažila uděla maximum pro udržení a zakonzervování co nejvíce tepla. Dokonce jsem po druhé v životě závodila v rukavicích (poprvé při MS 2008 v kanadském Vancouveru). Jde však převážně o minimalizování škod, protože zima vám bude vždycky. Promrzlé nohy i ruce, problémy zapnout přilbu a nasadit běžecké boty, to nejsou podmínky pro výkony světové extratřídy. Již před závodem jsem tedy věděla, že pro mě budou dané podmínky velká výzva a nemohla jsem pomýšlet na nejvyšší příčky. Reálný odhad byl konec druhé desítky. 22. místo tak není daleko od očekávání a určitě ho nebudu oplakávat. Jsem ráda, že jsem byla schopná dokončit finálový závod se ctí a snad i bez zdravotních následků.

V konečném pořadí seriálu mistrovství světa jsem udržela 20. pozici. Ano, před sezónou jsem určitě mířila výše, ale po všech prodělaných problémech jsem nemohla očekávat zázraky. Ať nemoc na počátku přípravy, pozdější zažívací problémy v průběhu sezóny, ale i nešťastný pád v Hamburku mě donutily přehodnotit prioritu závodů a seriál mistrovství světa se dostal na druhou kolej. Ze závodů, které měly absolutní prioritu: SP Karlovy Vary, ME Kitzbuhel a ME sprint Dusseldorf jsem si přivezla 2., 4. a 3. místo. Dokázala jsem se na ně perfektně připravit a mohu být spokojená.

Moje sezóna však ještě nekončí. Po tomto závodě se “musím” ještě trochu ohřát v teple. Nejbližším závodem je SP ve španělské Huelvě.

rotterdam

Sp Karlovy Vary (2017-09-04)

2. místo

karlovy vary

WTS Montreal (2017-08-10)

12. místo

Cestování bývá někdy opravdu “velká zábava”. Poté, co jsem na cestě do Edmontonu byla upgradována do bussines třídy, a “samou radostí” ji pozvracela, měla i cesta do Montrealu zase něco extra. Krátký, čtyř hodinnový, přelet nám nakonec zabral krásných 10h. Když jsem se probudila při přistání, zjistila jsem, že jsme kdesi v North Bay, protože naše letadlo nemohlo v Montrealu kvůli bouři dosahující stupně tornáda přistát. Litovala jsem všechny pasažéry, kteří se museli rozloučit se svým následujícím spojením.

Závod se ze začátku vyvíjel velice dobře. Po výborném začátku jsem na první bójce byla dokonce před Florou Duffy a Kirsten Kasper. Bohužel si to nenechaly líbit, takže jsem pěknou chvíli počítala pod hladinou andělíčky, než jsem mohla pokračovat dál. I přes tento incident jsem se až do konce plavecké části držela v první skupině. Ne příliš přesvědčivé první depo a úvodní kilometry cyklistiky mě však nechaly na pospas druhému balíku. Ztráta v druhém depu opět narostla do astronomických rozměrů. V běžecké části jsem podala velice dobrý výkon, ketrý v závěru stačil na 12. místo. Ztráta první skupiny mě samozřejmě mrzí. Jelikož jsem však vůbec nevěděla, zda se můj organizmus po všech peripetiích dokáže s olympijskými distancemi vypořádat, jsem s konečným umístěním spokojená. Posunula jsem se i v celkovém hodnocení celého seriálu WTS na průběžné 13. místo. Bohužel při neúčasti v následujícím závodě ve Stockholmu z důvodu startu na světovém poháru v Karlových Varech se dá před závěrečným finále v Rotterdamu čekat propad v žebříčku.

motreal

WTS Edmonton (2017-07-31)

18. místo 

Zázrak se nestal a po čtyřech týdnech trvajících střevních obtíží (voda v Rýnu při ME v Düsseldorfu nebyla křišťálově průzračná) jsem opravdu v Edmontonu nebyla, jak se říká “on top of my game”. A to je vždy těžké se měřit s nejlepšími. V plavecké části jsem dobře odstartovala, ale na zpáteční cestě do depa jsem neměla sílu udržet se v první skupině. Dál už to byla ohraná písnička. V podstatě nikdo v druhém balíku nechtěl střídat a naše ztráta výrazně narůstala. Já jsem se cítila překvapivě dobře a odtáhla všech šest okruhů ve stoupání. Ve druhém balíku to ale není zas takové hrdinství :). V běžecké části jsem podala průměrný výkon, na 5km se toho moc seběhnout nedá. Mohla jsem být ráda pouze, že jsem udržela placenou pozici v první dvacítce.

edmonton

WTS Hamburg (2017-07-16)

DNF

V Hamburgu so konaly doslova “letecké dny”. Ne však takové, jaké bych si představovala. Po velmi dobrém plavání jsem se ihned zařadila do hlavní skupiny stíhající tři uprchlice. V nejtechničtější pasáži, nájezdu z depa do třetího okruhu, přišel hromadný pád, kterému jsem se nevyhnula. Pod motorkou jedoucí s vedoucí trojicí se propadla dřevěná rampa zakrývajcící schodiště vedoucí z depa. Závodnice přede mnou si ve čtyřiceti členném balíku a zhruba čtyřiceti kilometrové rychlosti v hodině nově vzniklé překážky nevšimla a už to lítalo. Když jsem se po “saltu se třemi vruty” sebrala, zkontrolovala, že mám nohy i ruce, chtěla jsem v závodě pokračovat. Bohužel však mé kolo bylo nepojízdné (zlomený rám a přehazovačka). Jediným pozitivem tak pro mě bylo, že jsem vyvázla bez vážnějšího zranění. Sedřená záda i naraženiny se zahojí. Velké poděkování opět patří trenérovi Jiřímu Sedlovi, který mě poskládal dohromady a následně odvezl domů.

hamburg

ME Düsseldorf sprint triatlon (2017-06-18)

3.místo

Netrvalo ani týden a už jsem stála znovu na startu evropského šampionátu. Tentokrát na tratích sprint triatlonu v německém Düsseldorfu (tj. polovičních distancích oproti klasickému olympijskému triatlonu). Tento závod byl důležitý převážně z toho důvodu, že ITU (mezinárodní triatlonová unie) bude v létě schvalovat, zda olympijský závod na Hrách v Tokiu v roce 2020 zůstane na olympijských tratích, nebo se přesune právě na tratě sprintu, které jsou atraktivnější pro média i diváky.

Při závodě jsem se pohybovala hned od začátku vpředu. Na kole vykrystalizovala cca. 20ti členná vedoucí skupina a bylo jasné, že se rozhodne v běžecké části. Až do poslední chvíle jsme byly čtyři na tři medaile. Závěrečný finiš byl velice technický, na posledních 200m nás čekaly dvě pravoúhlé zatáčky, na které jsem doplatila. Hned v první z nich jsem měla menší kolizi s divákem, který se vykláněl do trati pro co nejlepší záběr. Dost mě to rozhodilo z rytmu a minimálně stříbro jsem zde ztratila. Každopádně za medaili jsem ráda, protože mezi pódiem a č tvrtým místech, kterých už mám dost, je propastný rodíl. Závod byl velice vyrovnaný a dramatický až do posledních metrů, první čtyři závodnice dělily pouhé 3s. I to je důvod, proč se uvažuje o změně olympijského programu, přestože by tak triatlon ztratil svou krásu a výjimečnost ryze vytrvalostní disciplíny.

dusseldorf

ME Kitzbühel (2017-06-18)

4. místo

Čtvrtek 15.6. 2017 slunečno, 30C. Pátek 16.6. 2017 Kitzbühel od rána zkrápí déšť, 15-18C. Téměř totožná situace jako při ME na téže místě v roce 2014, kdy jsem skončila s hypotermií v medical tentu. To jsem si rozhodně zopakovat nechtěla. Nakonec k nám hory byly ještě poměrně přívětivé a těsně před naším odpoledním startem déšť pomalu ustával a na běhu posléze dokonce vysvitlo i slunce.

Kombinace chladného počasí i vody ovlivnila můj plavecký výkon, který byl hodně za mými možnostmi. Katastrofálním depem (rozepnutá přilba a pád na kluzkém podmáčeném koberci) jsem si připravila těžké chvilky na začátku cyklistické části, kdy jsem si musela sama dojíždět balík. Jak už to bývá, v naší druhé skupině se moc nespolupracovalo a vedoucí čtveřice si dle předpokladu budovala rozhodující náskok. V běžecké části jsme běžely ve větší skupince a neustále se přibližovaly k podiu. V cílové rovince však stále 10s chybělo. Při daném průběhu závodu, kdy britská taktika opět neselhala, mohu být se 4. místem spokojená. Po ME v Ženevě 2015 a Lisabonu 2016 jsem tak završila svůj hattrick čtvrtých míst :).

kitz

SP Cagliari (2017-06-06)

DNF

Start na Sardinii jen týden po Madridu byl od začátku risk a tentokrát se prostě nevyplatil. Závod v Madridu mi vzal dost sil a místo, abych se následně věnovala řádné regeneraci před dalším závodem, musela jsem řešit problémy s poničeným kolem.

Při závodě jsem sice super zaplavala, ale dál už mi tělo vyhlásilo stávku. Na kole jsem se trápila, nohy mě nechtěly vůbec poslouchat a na běhu to nebylo o moc lepší. Vzhledem k nadcházejícímu ME bylo smysluplnější závod ukončit předčasně, než dostat tělo do stavu naprostého vyčerpání, odkud by byla dlouhá cesta zpět.

madrid

SP Madrid (2017-05-29)

8. místo