Aktuality
Sp Karlovy Vary (2017-09-04)
2. místo
WTS Montreal (2017-08-10)
12. místo
Cestování bývá někdy opravdu “velká zábava”. Poté, co jsem na cestě do Edmontonu byla upgradována do bussines třídy, a “samou radostí” ji pozvracela, měla i cesta do Montrealu zase něco extra. Krátký, čtyř hodinnový, přelet nám nakonec zabral krásných 10h. Když jsem se probudila při přistání, zjistila jsem, že jsme kdesi v North Bay, protože naše letadlo nemohlo v Montrealu kvůli bouři dosahující stupně tornáda přistát. Litovala jsem všechny pasažéry, kteří se museli rozloučit se svým následujícím spojením.
Závod se ze začátku vyvíjel velice dobře. Po výborném začátku jsem na první bójce byla dokonce před Florou Duffy a Kirsten Kasper. Bohužel si to nenechaly líbit, takže jsem pěknou chvíli počítala pod hladinou andělíčky, než jsem mohla pokračovat dál. I přes tento incident jsem se až do konce plavecké části držela v první skupině. Ne příliš přesvědčivé první depo a úvodní kilometry cyklistiky mě však nechaly na pospas druhému balíku. Ztráta v druhém depu opět narostla do astronomických rozměrů. V běžecké části jsem podala velice dobrý výkon, ketrý v závěru stačil na 12. místo. Ztráta první skupiny mě samozřejmě mrzí. Jelikož jsem však vůbec nevěděla, zda se můj organizmus po všech peripetiích dokáže s olympijskými distancemi vypořádat, jsem s konečným umístěním spokojená. Posunula jsem se i v celkovém hodnocení celého seriálu WTS na průběžné 13. místo. Bohužel při neúčasti v následujícím závodě ve Stockholmu z důvodu startu na světovém poháru v Karlových Varech se dá před závěrečným finále v Rotterdamu čekat propad v žebříčku.
WTS Edmonton (2017-07-31)
18. místo
Zázrak se nestal a po čtyřech týdnech trvajících střevních obtíží (voda v Rýnu při ME v Düsseldorfu nebyla křišťálově průzračná) jsem opravdu v Edmontonu nebyla, jak se říká “on top of my game”. A to je vždy těžké se měřit s nejlepšími. V plavecké části jsem dobře odstartovala, ale na zpáteční cestě do depa jsem neměla sílu udržet se v první skupině. Dál už to byla ohraná písnička. V podstatě nikdo v druhém balíku nechtěl střídat a naše ztráta výrazně narůstala. Já jsem se cítila překvapivě dobře a odtáhla všech šest okruhů ve stoupání. Ve druhém balíku to ale není zas takové hrdinství :). V běžecké části jsem podala průměrný výkon, na 5km se toho moc seběhnout nedá. Mohla jsem být ráda pouze, že jsem udržela placenou pozici v první dvacítce.
WTS Hamburg (2017-07-16)
DNF
V Hamburgu so konaly doslova “letecké dny”. Ne však takové, jaké bych si představovala. Po velmi dobrém plavání jsem se ihned zařadila do hlavní skupiny stíhající tři uprchlice. V nejtechničtější pasáži, nájezdu z depa do třetího okruhu, přišel hromadný pád, kterému jsem se nevyhnula. Pod motorkou jedoucí s vedoucí trojicí se propadla dřevěná rampa zakrývajcící schodiště vedoucí z depa. Závodnice přede mnou si ve čtyřiceti členném balíku a zhruba čtyřiceti kilometrové rychlosti v hodině nově vzniklé překážky nevšimla a už to lítalo. Když jsem se po “saltu se třemi vruty” sebrala, zkontrolovala, že mám nohy i ruce, chtěla jsem v závodě pokračovat. Bohužel však mé kolo bylo nepojízdné (zlomený rám a přehazovačka). Jediným pozitivem tak pro mě bylo, že jsem vyvázla bez vážnějšího zranění. Sedřená záda i naraženiny se zahojí. Velké poděkování opět patří trenérovi Jiřímu Sedlovi, který mě poskládal dohromady a následně odvezl domů.
ME Düsseldorf sprint triatlon (2017-06-18)
3.místo
Netrvalo ani týden a už jsem stála znovu na startu evropského šampionátu. Tentokrát na tratích sprint triatlonu v německém Düsseldorfu (tj. polovičních distancích oproti klasickému olympijskému triatlonu). Tento závod byl důležitý převážně z toho důvodu, že ITU (mezinárodní triatlonová unie) bude v létě schvalovat, zda olympijský závod na Hrách v Tokiu v roce 2020 zůstane na olympijských tratích, nebo se přesune právě na tratě sprintu, které jsou atraktivnější pro média i diváky.
Při závodě jsem se pohybovala hned od začátku vpředu. Na kole vykrystalizovala cca. 20ti členná vedoucí skupina a bylo jasné, že se rozhodne v běžecké části. Až do poslední chvíle jsme byly čtyři na tři medaile. Závěrečný finiš byl velice technický, na posledních 200m nás čekaly dvě pravoúhlé zatáčky, na které jsem doplatila. Hned v první z nich jsem měla menší kolizi s divákem, který se vykláněl do trati pro co nejlepší záběr. Dost mě to rozhodilo z rytmu a minimálně stříbro jsem zde ztratila. Každopádně za medaili jsem ráda, protože mezi pódiem a č tvrtým místech, kterých už mám dost, je propastný rodíl. Závod byl velice vyrovnaný a dramatický až do posledních metrů, první čtyři závodnice dělily pouhé 3s. I to je důvod, proč se uvažuje o změně olympijského programu, přestože by tak triatlon ztratil svou krásu a výjimečnost ryze vytrvalostní disciplíny.
ME Kitzbühel (2017-06-18)
4. místo
Čtvrtek 15.6. 2017 slunečno, 30C. Pátek 16.6. 2017 Kitzbühel od rána zkrápí déšť, 15-18C. Téměř totožná situace jako při ME na téže místě v roce 2014, kdy jsem skončila s hypotermií v medical tentu. To jsem si rozhodně zopakovat nechtěla. Nakonec k nám hory byly ještě poměrně přívětivé a těsně před naším odpoledním startem déšť pomalu ustával a na běhu posléze dokonce vysvitlo i slunce.
Kombinace chladného počasí i vody ovlivnila můj plavecký výkon, který byl hodně za mými možnostmi. Katastrofálním depem (rozepnutá přilba a pád na kluzkém podmáčeném koberci) jsem si připravila těžké chvilky na začátku cyklistické části, kdy jsem si musela sama dojíždět balík. Jak už to bývá, v naší druhé skupině se moc nespolupracovalo a vedoucí čtveřice si dle předpokladu budovala rozhodující náskok. V běžecké části jsme běžely ve větší skupince a neustále se přibližovaly k podiu. V cílové rovince však stále 10s chybělo. Při daném průběhu závodu, kdy britská taktika opět neselhala, mohu být se 4. místem spokojená. Po ME v Ženevě 2015 a Lisabonu 2016 jsem tak završila svůj hattrick čtvrtých míst :).
SP Cagliari (2017-06-06)
DNF
Start na Sardinii jen týden po Madridu byl od začátku risk a tentokrát se prostě nevyplatil. Závod v Madridu mi vzal dost sil a místo, abych se následně věnovala řádné regeneraci před dalším závodem, musela jsem řešit problémy s poničeným kolem.
Při závodě jsem sice super zaplavala, ale dál už mi tělo vyhlásilo stávku. Na kole jsem se trápila, nohy mě nechtěly vůbec poslouchat a na běhu to nebylo o moc lepší. Vzhledem k nadcházejícímu ME bylo smysluplnější závod ukončit předčasně, než dostat tělo do stavu naprostého vyčerpání, odkud by byla dlouhá cesta zpět.
SP Madrid (2017-05-29)
8. místo
WTS Yokohama (2017-05-15)
14. místo
Kdo si myslí, že cestování je příjemný bonus sportovce, velice se mýlí. Dlouhé lety jsou velkou zátěží pro organizmus a snaha rychle překonat jet leg jakbysmet. Cesta do Japonska nebyla výjimkou. Abych strávila na cestě co nejméně času, zvolila jsem variantu s poměrně krátkými přestupy v Helsinkách a Fukuoce. To s sebou přináší extra stres, aby neměl nějaký spoj zpoždění, protože bych nestihla ten následující. Cesta tentokrát probíhala překvapivě hladce, Japonci se svou precizností byli na přestupním letišti připraveni s pokyny, neboť mně po proclení zavazadel čekala je& scaron;tě změna terminálu. Až moc hladce. Když jsem uviděla své jmeno na jedné z vývěsních tabulích, věděla jsem, že hladký průběh právě končí. Mé kolo bylo omylem vyloženo v Helsinkách. Následující den odtamtud není spojení. Když jsem letištní pracovnici vysvětlila, že kolo opravdu potřebuji co nejrychleji, protože jsem do Japonska přijela závodit, ujistila mě, že udělá vše, co bude v jejích silách, abych kolo obdržela. Nezklamala. Kolo putovalo jinými lety, na jiné letiště než já, ale v pátek ráno jsem ho měla připravené na oficiální projížďku trati. V tomto ohledu jsou Japonci opravdu nepřekonatelní. Už zbývá jen odzávodit.
V den závodu zkrápěl již od rána ulice Jokohamy déšť. Teplota 18C, teplota vody 21,5C a tedy plavání bez neoprénu. Nejhorší podmínky, jaká jsem si mohla přát. Alespoň jsem tentokrát na tuto variantu narozdíl od světového poháru v New Plymouthu byla připravená. Rozplavala jsem se v neoprénu, převlékla do suchého a snažila se před startem udržet co nejdéle v teple. Plavání bylo hrozné. V chladné vodě jsem se nemohla dostat do rytmu, když jsem nebyla pořádně zahřátá. Na první bójce to opět vypadalo jako na popravišti. Nezbývalo, než se alespoň dostat na pevn ou zem. Tam teprve začalo to pravé dobrodružství. Technická trať byla v dešti poměrně nebezpečná a celá cyklistická část velice nervózní. Jediný cíl byl nespadnout. Byla mi opravdu zima. Že máte v průběhu závodu husí kůži, se moc často nestává. Na běhu jsem byla poměrně překvapená, že jsem v daném stavu byla schopna podat solidní výkon. Od pátého kilometru jsem měla silné křeče v lýtkách a chodidlech způsobené zimou. Konečné 14. místo bylo v této situaci výborným výsledkem. Jen málo závodů v obdobných podmínkách jsem vůbec byla schopná dříve dokončit. Bojovný výkon mně přinesl i posun v průběžném hodnocení serálu mistrovství sv ěta na současnou 7. příčku. Bohužel následující závod WTS v Leedsu kvůli ME vynechávám, takže se v TOP 10 moc dlouho neohřeju. Šance opět do ní nahlednout bude poté v pátém díle seriálu v německém Hamburku.
WTS Gold Coast (2017-04-10)
10. místo
Hned po příletu do Austrálie jsem si začala obstarávat lékařské vyšetření a krevní testy, aby se konečně ukázalo, co se mnou doopravdy je. Krevní testy potvrdily, že jsem prodělala infekční mononukleozu. Rázem se tak vysvětlila má extrémní únava. První týden u protinožců jsem pojala spíše v turistickém módu a postupně se snažila vrátit zpět do tréninku. Rozhodně jsem ale nebyla schopná absolvovat veškeré tréninkové dávky se skupinou.
Začátkem dubna jsem podnikla krátký výlet na Nový Zéland. Kontroverzní rozhodnutí ITU činitelů pustit tamní závod v chladných podmínkách bez neoprénu mě donutilo ze zdravotních důvodů odstoupit. Nějak jsem se tím netrápila, protože jsem věděla, že nadcházející víkend bude úplně jiný. Teplo, slunce, co víc si přát.
Na Gold Coastu jsem výborně zaplavala. Jak už to však bývá, když se mi povede plavání, tak se téměř celé startovní pole sjede. V polovině cyklistické části se zformoval zhruba 40ti členný balík. Nejdůležitěší v té chvíli bylo hlídat si pozici. Ani tentokrát se závod na technické trati neobešel bez pádů. Jedno z nejrychlejších dep mě vyneslo zhruba na pátou pozici. Neponechala jsem nic náhodě a jala se stíhat vedoucí Andreu Hewitt, vítězku předchozího závodu v Abu Dhabi. Chvíli jsem tak běžela na druhém místě, což byl velice příjemn& yacute; pocit. Ale samozřejmě jsem své tempo přepálila. Bohužel jsem se poté nebyla schopná udržet ve skupině běžící o 4.-8. místo. Až v další skupince jsem našla opět pohodu a rytmus. Běželo se mi hodně lehce a litovala jsem, že pohoda nepřišla o trochu dřív. Závod byl opravdu našlapaný a nás až do posledních cca. 500m stále běželo osm pohromadě. Byla jsem první, kdo nastoupil do finiše. Na cílovém koberci mě jedna závodnice přesprintovala. Konečné umístění v TOP 10 se však počítá a po překonání zdravotních potíží je velice cenné. Přepálený začátek byl samozřejmě začátečnická chyba. A za chyby se platí. Zase je mnohem lepší to zkusit, než si po boji něco vyčítat. A když máte podium doslova na dosah, tak není důvod držet se zpátky a schovávat si síly, které vám v závěru již budou k ničemu, neboť v té chvíli už o medailové příčky rozhodně bojovat nebudete.
