Aktuality
SP Huatulco (2018-06-13)
DNF
Po předchozím závodě v Cagliari mě čekalo velice těžké rozhodnutí, zda plánovanou cestu do Mexika úplně zrušit. Po pár lékařských vyšetření, kdy mi vyloženě cestu nezakázali, jsem se rozhodla podstoupit riziko a odletět. Bylo jasné, že v pořádku zdravotně nebudu, ale sedět doma umí každý. Sportovec prostě bojuje. Fyzicky jsem se cítila každým dnem lépe a tak byl největší komplikací dráždivý kašel a bolest v krku. Už před závodem jsem věděla, že není vůbec jisté, zda ho budu moci dokončit a a byla tak připravená i na tuto možnost.
K mému překvapení se závod vyvíjel až moc dobře. Po startu jsem se těsně před první bójkou zařadila za vedoucí závodnici a v poklidu, bez sebemenšího boje, jsem absolvovala zbytek plavecké části na druhé pozici. Z depa jsem již vyjížděla první. O spolupráci nikdo moc nestál, takže se brzo vytvořila vedoucí skupina čítající skoro celé startovní pole. Jezdila jsem neustále velice aktivně vpředu, protože jsem se nechtěla dostat do konfrontace s řadou lationskoamerických závodnic, které nejsou technicky nejvyspělejší. Z druhého depa jsem opět vybíhala první, nasadila své tempo a počkala, než mě doběhly další dvě závodnice. Pozici na čele jsem si kontrolovala a cítila se poměrně dobře. Naneštěstí mě v druhém okruhu postihl záchvat kašle, který nešel zastavit. Občerstvovací stanice byla v tu chvíli daleko, abych ulevila podrážděnému krku. Rázem bylo jasné, že se u mého jména místo pódiového umístění objeví nechtěná zkratka DNF. Přestože jsem o této možnosti předem věděla, bylo samozřejmě těžké nedojet tak skvěle rozjetý závod a sledovat finiš z poza druhé strany bariér. Ani na chvíli jsem však svého rozhodnutí absolvovat tento závod nelitovala. Mexiko je jednou z mých oblíbených závodních destinacích. Pořadatelé nám poskytli skvělé zázemí a místní vždy vytvoří skvělou atmosféru. Nicméně, v tuto chvíli, je pro mě nejdůležitější dostat své zdráví zpět do správných kolejí. Absolvuji další lékařská vyšetření a potřebuji si odpočinout nejet fyzicky, ale hlavně také psychicky.
SP Cagliari (2018-06-02)
25. místo
Náročný program posledních třech týdnů a přemíra stresu si v Cagliari vybraly svou daň. Ráno před závodem jsem se probudila s bolestí hlavy a střevními problémy. Snažila jsem se do závodu udělat vše, co bylo v mých silách, aby to můj výkon neovlivnilo. Bohužel na nejtěžší trati na okruhu světového poháru to šlo těžko zamaskovat. Jakmile zde člověk nebyl ve své kůži, draze za to zaplatil. První taktickou chybu jsem udělala hned při výběru startovní pozice na pontonu. Ta však nakonec můj výkon až tak neovlivnila. Ve vodě jsem se cítila dobře a vylezla v první skupině. V cyklistické části nás čekalo pět okruhů s těžkým stoupáním. V prvním okruhu jsem se zařadila do první skupiny. Nepodařilo se mi však dostat na takticky výhodnější pozice vepředu balíku a v druhém okruhu jsem za to zaplatila. Fakt, že místní trať se místy podobala cyklokrosu s mnoha výmoly a štěrkem v zatáčkách, mé jízdě nepřidala. V některých pasážích jsem měla vážně strach. Zbytek cyklistiky jsem absolvovala v druhé skupině. Běh byl od začátku tragédie. Křeče v břiše mně znemožnily jakékoli rychlejší tempo. Konečné 25. místo si určitě za rámeček nedám, ale i to je sport. Náladu ze špatného výsledku mi zvedla skvělá společnost Jany Macháčové.
MČR Brno (2018-05-28)
1. místo
Po několika letech jsem opět absolvovala republikový šampionát, který letos pořádal můj mateřský oddíl v Brně. Po těžkém závodě v Jokohamě i hektickém programu po návratu v Čechách jsem byla hodně unavená. Nakonec to pro mě však byl sólo závod od startovního výstřelu až do cíle a v podstatě první bezhákový triatlon :). Jen doufám, že se mi podařilo ušetřit dostatek sil na nadcházející dva světové poháry.
Co je na tomto místě důležité zmínit, je smutný obrázek českého triatlonu v posledních letech. Na start MČR se postavilo pouhopouhých 7 žen, z toho ještě dvě cizinky. Díky pravidlu předjetí o kolo závod dokončily pouze 4 závodnice, přičemž 4. v cíli měla ztrátu 30 minut. V mužské kategorii nebyla situace o mnoho lepší. Sama jsem se necítila vůbec komfortně při představě, že jen kvůli pár lidem je v parný letní den uzavřena hlavní přístupová cesta na Prígl pro celé Brno. I přes to jsme se snažila předvést pěkný výkon, který však nesmazal hořkou pachuť. MČR by si rozhodně zasloužilo výraznější startovní pole, jako tomu bylo na začátku mé kariéry.
WTS Jokohama (2018-05-11)
7. místo
Kde jinde by měla začít olympijská kvalifikace než v japonské Jokohamě, která leží v jižní části Tokio Bay, kde se v roce 2020 uskuteční největší sportovní svátek.
Před závodem jsem se necítila tak dobře jako na Bermudách, ale každý závod je jiný.
Plavalo se tentokrát v neoprénech, protože závodu předcházelo několik velice chladných dní. Naštěstí se počasí umoudřilo a na závod bylo téměř ideální. Tentokrát jsem svou pozici během druhého plaveckého okruhu naopak vylepšila, na úplné čelo závodu to ale nestačilo. Cyklistickou část jsem opět odjela v druhé skupině. Tentokrát jsme si však přivezly do druhého depa výrazně nižší ztrátu a boj o první desítku byl otevřený. Od začátku se běželo opravdu rychle. Stehna mě pálily, ale vidina úspěchu byla silnější. Běžela jsem v pěti členné, později tříčlenné skupince, a postupně jsme smazávaly náskok závodnic z prvního balíku. Jeden z můj nejrychlejších běhů v životě mě vynesl na konečné 7. místo, což je po delší době zase skvělý výsledek. Ještě lepší je, že jsem se po prvních třech závodech dostala i na 7. pozici v celkovém pořadí seriálu mistrovství světa.
WTS Bermuda (2018-05-01)
11. místo
Letos poprvé zavítal seriál WTS na Bermudy, rodiště současné dvojnásobné mistryně světa Flory Duffy. O skvělou atmosféru tak bylo postaráno. Při ženském závodě to vypadalo, že přišli fandit snad všichni obyvatelé ostrovů. A Flora se jim odvděčila bezchybným sólo výkonem a suverénním vítězstvím.
Zaplavala jsme velice dobře první okruh, bohužel při strkanici a přeběhu do druhého jsem ztratila cenné vteřiny a pozice. Cyklistická část doznala konečně trochu změny. Oproti tradičním městským kritériím nás čekal i výživný kopec, a to hned 10x. Na kole jsem se cítila v kopci výborně. Naše skupina postupně sjížděla odpadlice z prvního balíku. Do druhého depa jsme však přijely s výraznou ztrátou na čelo závodu. Hned na začátku běžecké části v naší skupině vykrystalizovala silná pěti členná skupina, která si to rozdala o poslední místo v TOP 10. Já jsem skončila 11. a s předvedeným výkonem jsem mohla být spokojená.
WTS Abu Dhabi (2018-04-13)
14. místo
Co říci? Závod, na který asi všichni, kromě překvapivé vítězky, budou chtít co nejrychleji zapomenout. To je tak, když v poušti 3x do roka prší… Závodní trať, která byla jako v loňském roce designována na místní okruh F1, se proměnila v kluziště. Závodu žen předcházel závod mužů, kde z 60ti členného startovního pole skončilo 38 závodníků na zemi, někteří i více než pouze jednou. Ani to nepřimělo ITU učinit změny pro nastávající závod žen a i ten se proměnil v “krveprolití”. Z TOP 10 skončilo na zemi 5 závodnic včetně dvojnásobné mistryně světa Flory Duffy, která je jednoznačně nejlepší cyklistkou našeho sportu a zvažovala i účast na Hrách Comonwealthu v kategorii horských kol. Jedna závodnice v bezvědomí, další se zlomenou pažní kostí. Ani má mise “udržet se v poloze vzpřímené" nevyšla. Přestože jsem se po závodě obávala zlomeniny zápěstí, rentgen zlomeninu neprokázal. Nicméně poškození bylo vážné a minimum času při pobytu v ČR před dalším zahraničním kempem mi nedovolilo se zranění věnovat pečlivěji. Má ruka není ani po 5 týdnech zcela mobilní, stále otéká a omezuje mě nejen v tréninku.
I tento závod ukázal, jak je důležité a v tomto případě doslova nezbytné cestovat na vrcholné závody s doprovodem. Za skvělý servis bych chtěla poděkovat trenérovi J. Seidlovi. Bez jeho pomoci bych nebyla schopná ani zabalit kolo, natož s ním na letišti manipulovat.
Konečné 14. místo není žádný propadák, ale byla jsem dobře připravená a měla na víc. Za normálních podmínek by se však celý závod vyvíjel úplně jinak.
Královna českého triatlonu (2017-11-12)
Po třetí v řadě za sebou se mi podařilo vyhrát anketu o nejlepšího závodníka uplynulé triatlonové sezóny. Výsledky mluví za vše:
Vítězství SP Huelva
2. místo SP Karlovy Vary
3. místo ME sprint Düsseldorf
4. místo ME Kitzbühel
Mimo finále WTS (22.místo Rotterdam) všechny závody seriálu WTS v TOP 20
EP Melilla (2017-10-10)
1. místo
Díky tomu, že jsem na letošních evropských šampionátech vybojovala 3. a 4. místo, naskytla se mi zajímavá možnost bojovat o pódium v celkovém pořadí evropského poháru. O prvenství jsem sice již bojovat nemohla, protože vedoucí Ruska měla započítány o dva závody více. Další místa však byla stále otevřená. Podmínkou byla účast na finálovém závodě ve španělském městečku Melilla.
Melilla sice patří pod španělskou vlajku, nachází se však na africkém pobřeží obklopena Marokem. Zabírá pouhých 12km2. Samo o sobě je město poměrně nezajímavé a kromě historické pevnosti v něm toho k vidění moc není. Ve známost v nedávné minulosti vešlo hlavně tím, že je to hlavní transportní místo afrických uprchlíků do Evropy. Z toho důvodu ho chrání osmi metrový trojitý plot. Ten jsem naštěstí neviděla. Úplně mi stačil dvojitý vytyčující hranici s Marokem. Byla jsem moc ráda, že jsem tentokrát nemusela cestovat sama, ale jel se mnou trenér J.Seidl. Jeho stoprocentní servis vždy udělá hrozně moc.
Týden před závodem jsme onemocněla, příprava tudíž nebyla zcela ideální. Transport do Melilly také neproběhl úplně hladce, protože naše zavazadla zůstala v Madridu. Překvapivě mi přiletělo kolo. Jinak jsem měla už jenom plavky v příručním zavazadle. Díky pomoci francouzské závodnice Emmie Charayron, která mi půjčila alespoň tričko, šortky a plavecké brýle, jsem mohla den před závodem absolvovat oficiální prohlídku trati a rozplavání. Úleva byla značná, když se v podvečer mé věci objevily. Konečně jsem se mohla začít chystat na závod.
Můj ‘’oblíbený’' beach start dopadl obdobně jako posledně. Po třech krocích-skocích jsem se poroučela k zemi. Celé první kolo jsem musela stahovat ztrátu. Takticky se mi velice dobře povedlo obeplavat všechny bóje, až jsem se dostala na třetí pozici. V druhém okruhu jsem ke konci cítila, že mi po nemoci docházejí síly a nechala se zbytečně semlít, což mi znepříjemnilo začátek cyklistické části, kde jsem musela dohánět nepatrnou ztrátu. Cyklistika tentokrát nebyla v moc rychlém tempu a bylo jasné, že se rozhodne na běhu. Tam už jsem asi byla i svými myšlenkami, když jsem se v posledním cyklo okruhu poroučela k zemi. V podstatě zbytečný pád. V první chvíli jsem si samozřejmě myslela, že je po všem. Když se mi podařilo nahodit řetěz a zkontrolovat nulové oběti na životech, vyrazila jsem ke stíhací jízdě. Překvapivě má ztráta v druhém depu nenarostla na více než 30s, přesto to byl před závěrečným během obrovský handicap. V prvních pěti kilometrech jsem v podstatě ani nesbíhala závodnice přede mnou. Bylo velice náročné zkrotit negativní myšlenky a koncentrovat se pouze na postup vpřed. Jsem si jistá, že nebýt detailních informací a povzbuzování na trati přímo od trenéra, můj výsledek by se neleskl zlatem. Až necelý kilometr před cílem se mi podařilo dostihnout dosud vedoucí závodnici. Obrovská úleva a také odměna za bojovnost a důkaz, že člověk musí vždy bojovat až do konce.
SP Huelva (2017-09-25)
1. místo
Existuje několik důvodů, proč ráda závodím ve Španělsku. Teplo je samozřejmě jedna věc. Španělé triatlon milují a na závodech je vždy senzační atmosféra. Jaký jiný národ se může chlubit téměř kontinuální dodávkou mistrů světa? Ivan Raňa, Javier Gomez, Mario Mola. Na WTS podiích občas “vypomůže” i Alarza či Hernandéz. Co by za to jakýkoli jiný národ dal? (Možná s výjimkou Britů) A v neposlední řadě, Španělé nikdy nešetří na oficiálních hotelech :). Pro TOP 5 musí organizátoři vždy zajistit zdarma ubytování. Jsem velice ráda, že díky svým výsledkům jsem v posledních pěti letech mohla tohoto privilegia vždy využít. Tentokrát bylo ubytování zajištěno v resortu světoznámého hotelového řetězce Barceló na pláži v městečku Punta Umbría, kde probíhala plavecká část závodu. Prostě závod za odměnu :). Jen se člověk musí předem srovnat s jižanskou povahou, “take it easy and relax”. Nějak to dopadne :). V podstatě heslo vhodné i pro samotný závod. Start jsem však v heslu “easy” pojala až moc :). Ale tak alespoň jsem ho stihla :) Startovaly jsme skoro za svítání a rozcvičování probíhalo ještě za tmy. S klasickým beach startem se již na závodech setkáváme spíše minimálně, což byl v mém případě kámen úrazu. Po prvním plaveckém okruhu jsem byla mnohem více vzadu, než bych chtěla. Místo paniky jsem musela přehodit do operačního módu “relax”, zabrat na maximum a prodrat se do kontaktu s první skupinou. Jako již tolikrát tuto sezónu byly klíčové první cyklistické kilometry. Tentokrát jsem si svou šanci nenechala vzít. Při dlouhém 20km nájezdu do města se zformovala 14ti členná vedoucí skupina, která běhěm čtyř technických 5km okruhů ve městě vinou několika pádů prořídla. Největší favoritky, včetně mě, si však svá místa pečlivě střežily. Očekávala jsem, že se na běhu utvoří zhruba pěti členná skupina. K mému velkému překvapení jsem však od začátku běžela sama. A jak podotkl Peter Sagan po zcela výjimečném zisku třetího titulu mistra světa v řadě tentýž den: “My strategy for today? I didn’t have a strategy.” Prostě to napálit a vydržet :). I když držet to 10km je docela dlouhá štreka :) Jsem samozřejmě hrozně moc ráda, že se mi podruhé v kariéře podařilo ovládnout závod světového poháru. Děkuju všem za podporu!
Jako vždy však není vše jen zářivé. Závod měl z mého pohledu i hodně velkou černou kaňku. Během probíhající pozávodní dopingové kontroly jsem měla kolo uloženo v oficální uzavřené zóně pouze pro akreditované osoby a závodníky. Po mém návrat bohužel již bez cyklocomputeru Garmin. Je velice smutné, že ani v takovýchto situacích se lidi nestydí krást.
WTS Rotterdam Grand Final (2017-09-19)
22. místo
Počasí v Rotterdamu bohužel dostálo své dlouhodobé předpovědi a trať finálového závodu mistrovství světa v den závodu od rána zkrápěl déšť. Samotný déšť by zas takový problém nebyl, ale teplota vzduchu se pohybovala okolo 12C, voda měla 16C. Ano, podmínky sice pro všechny stejné, ne však docela. Jako jsem měla já se svou subtilní postavou velikou výhodu loni v mexickém Cozumelu, kde teploty dosahovaly 35C, měly letos obrovskou výhodu robustnější závodnice. Před závodem jsem se snažila uděla maximum pro udržení a zakonzervování co nejvíce tepla. Dokonce jsem po druhé v životě závodila v rukavicích (poprvé při MS 2008 v kanadském Vancouveru). Jde však převážně o minimalizování škod, protože zima vám bude vždycky. Promrzlé nohy i ruce, problémy zapnout přilbu a nasadit běžecké boty, to nejsou podmínky pro výkony světové extratřídy. Již před závodem jsem tedy věděla, že pro mě budou dané podmínky velká výzva a nemohla jsem pomýšlet na nejvyšší příčky. Reálný odhad byl konec druhé desítky. 22. místo tak není daleko od očekávání a určitě ho nebudu oplakávat. Jsem ráda, že jsem byla schopná dokončit finálový závod se ctí a snad i bez zdravotních následků.
V konečném pořadí seriálu mistrovství světa jsem udržela 20. pozici. Ano, před sezónou jsem určitě mířila výše, ale po všech prodělaných problémech jsem nemohla očekávat zázraky. Ať nemoc na počátku přípravy, pozdější zažívací problémy v průběhu sezóny, ale i nešťastný pád v Hamburku mě donutily přehodnotit prioritu závodů a seriál mistrovství světa se dostal na druhou kolej. Ze závodů, které měly absolutní prioritu: SP Karlovy Vary, ME Kitzbuhel a ME sprint Dusseldorf jsem si přivezla 2., 4. a 3. místo. Dokázala jsem se na ně perfektně připravit a mohu být spokojená.
Moje sezóna však ještě nekončí. Po tomto závodě se “musím” ještě trochu ohřát v teple. Nejbližším závodem je SP ve španělské Huelvě.
